Ottawa: velké kanadské finále
Čas strávený na západě nás přiblížil k cíli. Náš malý tým měl na zpáteční cestě do Québecu ještě jednu poslední zastávku: Ottawu! Mario je z tohohle kraje, a protože jsme byli na kanadském road tripu, řekli jsme si, že nebude lepší způsob, jak tohle neuvěřitelné dobrodružství zakončit ve velkém stylu, než ohňostrojem ke Dni Kanady!
Abychom to stihli, museli jsme přidat a ujet 3 400 kilometrů, které dělí naše přestupní město Canmore od hlavního města Ottawy. To vše za méně než čtyři dny! Cesta se před námi rozvinula a čas jsme mohli využít k nepřerušované práci… kromě občasných hrbolů a výmolů!
Po příjezdu do Ontaria jsme se rozhodli změnit trasu a místo dálnice 17 jsme zvolili dálnici 11. Při západu slunce jsme jeli podél břehů jezera Helen. Poslední růžové paprsky hladily siluety vrcholků borovic lemujících jezero. Bylo to opravdu krásné. Minuli jsme ještě pár vozidel, a jak padla noc, v klidu vyvstaly už jen kamiony. Měli jsme pocit, že jsme uprostřed ničeho, obklopeni tmou. Jaký to neuvěřitelný dojem! U cesty jsme minuli medvěda a o kus dál vlka! Byl to surreálný a kouzelný zážitek.
Zrovna když jsme se chystali opustit Geraldton, oznamovala cedule, že na další čerpací stanici je to přes 200 kilometrů. Naneštěstí pro nás jsme měli v nádrži palivo už jen na 130 kilometrů… Noční provoz tu není, a tak jsme noc strávili před benzinkou, která měla brzy ráno otevřít. Skvělá příležitost pro Maria a Martina pořídit pár nádherných snímků Mléčné dráhy!
Silnice, silnice a zase silnice. A konečně Ottawa! Do kanadského hlavního města jsme dorazili začátkem odpoledne a energie kolem oslav Dne Kanady byla hmatatelná! Červená a bílá byly všude. Po obědě v The Works, kde jsem si pochutnal na portobello burgeru, Mario dostal smaženou slaninu (čtete správně: obalovanou, smaženou slaninu!) a kluci své obří burgery, jsme se mohli setkat s Cédricem Melochem, ředitelem rozvoje obchodu Postech Ottawa, na jedné z jeho prvních zakázek!
Před domem zavěšeným 3,6 metru nad zemí jsme probírali koordinaci, kterou takový projekt vyžaduje. „Trvalo nám to dva a půl dne, přijela i městská kontrola. Prošlo to a všechno dopadlo skvěle!“ Ze všech stavenišť, která jsme navštívili, se jako pozitivní vlastnosti, které generálního dodavatele přimějí k obchodu s Vistech, opakovaně objevovaly přesnost a rychlost montáže, a chápali jsme proč: staveniště musí především běžet na pevný harmonogram! „Museli jsme odpojit vodu a elektřinu, pak kopat… Potom jsme byli uvnitř. Než jsme ale dům vrátili na místo, museli jsme dokončit betonáž kolem našich pilířů, pak vše znovu připojit a tak dále,“ vysvětloval Cédric, zatímco jsme obcházeli tento obrovský dvoupodlažní řadový dům.
„Snažíme se co nejčastěji oslovovat projektanty, dělat jim prezentace o našich šroubových pilířích a o projektech, které s nimi můžeme realizovat,“ vysvětloval. „Jsme ve fázi, kdy produkt nepřichází jako řešení automaticky, ale jakmile jsme s nějakou kanceláří jednou pracovali, pokračuje s námi dál!“ Cédric a jeho tým ostatně tuto zakázku získali tím, že navrhli řešení projekční kanceláři pověřené vrácením domu na základy.
Pryč odtud, v davech oslavujících svátek, jsme zamířili k přístavu za „Moem“. Moe je přezdívka Maurice Taillefera, partnera Postech Ottawa. Cédric je jeho pravá ruka a vzájemně se na sobě spoléhají. „Moe je typ člověka, který vždycky najde cestu. Já vedu kancelář a obchodní stránku věci a vím, že na něj můžu kdykoli spolehnout.“ Maurice se na nás s úsměvem těšil na své třináctimetrové lodi: nádherném plavidle, které nás mělo vzít na řeku Ottawa za ohňostrojem. Nejprve jsme se ale krátce zastavili v restauraci, kterou Moe často navštěvuje, a zakotvili loď. Všichni nás přivítali. „Doufám, že jste měli dobrou cestu. A teď tohle dobrodružství zakončíme krásným večerem!“
Navečeřeli jsme se. Loď byla plná k prasknutí. Konečně jsme si vychutnali volný, čistý výhled na ohňostroj. Vybuchoval na obloze a osvětloval noc, parlament i naše usměvavé tváře. Pak velké finále: exploze barev, zvuků a tvarů! Během té velkolepé podívané jsem měl u sebe těsně přitisknutého svého psa Ilu; ohňostroje nemá rád, třásl se a čekal, až bude konec. Poslední světla z oblohy pohasla a my přivezli loď zpět. Vypnuli jsme kamery, sbalili tašky a rozloučili se s Cédricem a Moem. Naposledy vyrážíme na cestu, protože zítra bereme obytný vůz zpět do Montrealu.