Chester rychlík
VĚČNĚ NEÚNAVNÝ CHESTER
VISTECH VERSUS PŘÍLIV
S Chesterem jsme se poprvé setkali na chodníku v parku Rebecca Schofield Memorial Park a celou dobu tvrdě pracoval s kolegy na montáži šroubových pilířů ve striktním termínu. Druhý den se k nám připojil i se svými dvěma dětmi. Schůzku jsme měli domluvenou na 9:00 na Bendview Court, ostrohu, odkud lze pozorovat vlny, jak se moře vlévá do řeky.
Jeho děti byly jeho obrazem: veselé, plné energie a s nakažlivými úsměvy. Náš maskot Ila byl pro ně jasnou atrakcí a vynesl nám u nich body! Dali jsme si společně brunch v Euston Park a Chester té příležitosti využil, aby nás pobavil příběhem o tom, jak instaloval šroubové pilíře u nové restaurace postavené ze starých lodních kontejnerů. Vyprávěl nám také, jak se mu daří úspěšně vyvážit tři pilíře svého života: rodinu, běhání a práci. „Často si říkáte, jak to všechno skloubíte, ale nakonec vždycky najdete způsob,“ řekl.
Když je máma v sobotu v práci, vozí Chester dětem snídani. To je jejich týdenní rituál. Když běhá, jeho rodina je tam s ním, jak jen to jde. Ale věřte mi, Chester o víkendech nejen běhá po fitness stezce. Jeho příští plánovaný závod je na 55 km! „Je to pro mě dobrý způsob, jak nasměrovat všechnu energii,“ říká po soustu kachního poutine.
Pak jsme si protáhli nohy a šli se podívat na jeden z jeho projektů za rohem: „Moncton Riverfront Boardwalk“. Je to dlouhá promenáda, kde si můžete naplno užít přírodu jen pár metrů od města. Šroubové pilíře Vistech se ukázaly jako výborná volba, která nenarušila flóru ani faunu a nebyla omezena přílivem a odlivem. Příliv je dnes běžným problémem, se kterým musí partneři v Přímořských provinciích počítat, zvláště když patří k nejvyšším na světě. „Jednou mi zavolal jeden z mých montážníků a oznámil mi, že ponton, po kterém sjížděl dolů, sklouzl a voda rychle stoupala. Musel najít jiný způsob, jak stroj dostat ven, všechno se tehdy odehrálo velmi rychle,“ řekl mi Chester. Naštěstí se dostali ven včas a s projektem vše dopadlo dobře; byl to nepopiratelný úspěch.
Chester a děti nám zamávali na rozloučenou, když jsme opouštěli Nový Brunšvik, aniž bychom stihli vidět zátoku Fundy. Bohužel jsme neměli čas poznat geografii tohoto kouta Kanady, místo toho jsme si našli nové přátele.